VIII. Ptáš se, jak Tě miluji.

Rudolf Pokorný

VIII.
Ptáš se, jak Tě miluji.
Ptáš se, jak Tě miluji.
Taž se květu, jak miluje slunce, jež mu barvy spřádá ve korunce, pohleď kolem: co zříš kvést a žíti, žije sluncem, láskou – bez ní není živobytí! Kdyby však to slunce tolik plálo s hora, že by pod ním tála žulová i kora, že by vysušilo i bezedné moře, přec má láska větší než ta na obzoře! Nechť si slunce žuly jako ledy taví: moje láska i mou vlastní bytosť stráví. Tak Tě, tak Tě miluji!
34