VII. Ptáš se, proč Tě miluji.

Rudolf Pokorný

VII.
Ptáš se, proč Tě miluji.
Ptáš se, proč Tě miluji.
Ptej se ptáka, proč miluje lesy, ptej se hvězdy, co ji k nebi věsí, ptej se broučka, co ho v květu třímá, ptej se nebe, proč se k zemi sklání, ptej se srdce, proč v něm píseň dřímá, člověka proč ještě touha jímá po životě bědném v umírání, ptej se lidstva, proč má svoje bohy, ptej se všeho od země až do oblohy, vše, čím plna zem a plno nebe, poví Ti, mé dítě, proč miluji Tebe.
33