Jsem zachráněn...

Rudolf Pokorný

Jsem zachráněn...
Jsem zachráněn... Už sladké slovo se rtů sklouzlo, už cítím v srdci vesny kouzlo, už prchnul těžký sen: jsem zachráněn! O, dítě, dítě, dítě písní mých, slyš! naše láska zvoní po lesích, fialkou v stínu vychází a vůní dýše z pod mlází, přírodu všecku budí ze sna: vždyť je to vesna, naše vesna! O, pojď a nelekej se zloby světa víc: máš ruku mou, ta dá Ti perel na tisíc; máš srdce mé, a to svět celý slétá, a co v něm zvučí, plane, voní, zkvétá, ty země, moře, hlubin, nebes divy pak Tobě vyzpívá, má růže, slavíkem: dni naše v jarní překouzlí se nivy, a láska naše bude na nich básníkem. 21
Básně v knize S procitlým jarem:
  1. Kdo že to klepá s procitlým jarem
  2. Láska a píseň.
  3. Jaro a pěvci.
  4. Po prvém spatření.
  5. Sen.
  6. Sláva ženy.
  7. V pochybách.
  8. Osud hvězdy.
  9. Proč pěti dál...
  10. Vzdech.
  11. Touha.
  12. Prosba.
  13. Jsem zachráněn...
  14. Po rozhodnutí.
  15. O, nyní cítím, jak se píseň zpívá...
  16. Vichr letí krajem...
  17. I. Životem svěžím chví se země –
  18. II. Jak kvetou jahody, jak voní mech!
  19. III. Větýrek teplý z jihu krajem let’
  20. IV. Hleď, drahé dítě, jak to kolem pučí:
  21. V. Na skalách kvete kosatec –
  22. VI. Slyš! cvrček ozývá se od moruše
  23. VII. Ptáš se, proč Tě miluji.
  24. VIII. Ptáš se, jak Tě miluji.
  25. IX. Dvě nejjasnější hvězdy anděl vzal
  26. X. Nevěřil jsem, že v člověku žije
  27. XI. Na jivách jehnědy a na nich pestrý hmyz
  28. XII. Bylo jaro na jabloni –
  29. XIII. Ej, stuha stříbrná se v dálce blýská,
  30. XIV. Zas se míhá mezi stromy,
  31. XV. Co je jaro? zlobím mušku,
  32. XVI. Za motýlíky děti
  33. XVII. Letí čápi, letí z jihu,
  34. XVIII. Vyčítáš mi, že Ti nepřináším písně,
  35. Doktor nad doktory.
  36. Zbožné přání.
  37. Hodný věřitel.
  38. Zlá nemoc.
  39. Těžké břímě!
  40. Účinek pětilístku.
  41. Značné bohatství.
  42. Snadné odpovědi.
  43. I. Zas nové jaro zří mně do světničky –
  44. II. Pán bůh ví, jaký život ve mně svěží –
  45. III. O, zlatá žínko, přiviň se jen úže –
  46. IV. Hod jeden dnes a jeden ples