O, nyní cítím, jak se píseň zpívá...

Rudolf Pokorný

Tvé snivé oči spočinuly na mně, Tvé rety zahořely na mých rtech a prvně šíj mou objalo Tvé rámě – o, sladká pravdo, již jsem žil jen v snech! Nemohu ani pochopit Tě celou, jen vím, že v jásot změnil se mi sten, že viděl jsem svou novou píseň vřelou a blahem zaplakal: jsem zachráněn! Že zapomněl jsem rázem na vše trny, které mi osud metal pod nohy – vždyť dal mi přec zas růži bez poskvrny, dal nejčistší mně hvězdu s oblohy. Rád odpouštím mu bědy své a hoře! A kdyby ještě bolestí víc chtěl, a každá byla hluboká jak moře, pro Tebe, drahá, vše bych vytrpěl!

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

296. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Za kýmsi dalekým. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Poslední pomazání. (Vincenc Furch)
  3. OTCI. (Josef Merhaut)
  4. Modré oči. (Václav Jaromír Picek)
  5. Ty nepřítomný... (Růžena Jesenská)
  6. Žalm eremity. (Xaver Dvořák)
  7. MATCE. (Arnošt Ráž)
  8. IV. Je tak teplo – je tak ticho! (Jan Neruda)
  9. Se Svaté Hory (Xaver Dvořák)
  10. BLOUD (Richard Weiner)