FATA MORGANA.
Retrospektiva z r. 1730.
Bubnuje tambor v Išpahánu,
policajt kluky rozhání,
blíží se k městu Pán Všech Pánů
po půlstoletém čekání.
Pastýři běží i honci slonů,
fakýři jdou se honem mýt,
a rozhoupáno dvě stě je zvonů
cit loyalnosti vyslovit.
A konšelé se ke bráně tlačí,
oprašují si burnusy,
ulice plny, sotva že stačí,
a zastaveny jsou funusy.
Prapory, věnce, kontumac na psy,
kozáků vidíš brigádu,
vždyť národ štědře obrací kapsy
na každou takovou parádu.
Bazary zavřel, otevřel hubu
a čeká na ty zázraky,
kdekterý vyběh amateur z klubu
a v oknech staví kodaky.
73
Džinara rarara, trouby třesknou,
bejové v čele, modrá krev,
brillantné hvězdy, porty se lesknou,
tu nouze není o projev.
Pod kola vozu, který kol pádí,
diváci padají v přemetech
a jsou tak všichni blaženě rádi,
vůz když jim skáče po hřbetech.
Kobyla jedna ze sympatie –
patrně hodně snídala –
na jejich nicí sehnuté šíje
padnouti něco nechala...
A zatím vše už zmizelo letem,
ale dav civěl do rána –
tak někdy přejde barbarským světem
komické fata morgana.
A člověk dnešní při této zvěsti
teprve řádně pochopí,
jaké je pro něj veliké štěstí
synem být kulturní Evropy.
74