FATA MORGANA.

FATA MORGANA. Retrospektiva z r. 1730.
Bubnuje tambor v Išpahánu, policajt kluky rozhání, blíží se k městu Pán Všech Pánů po půlstoletém čekání. Pastýři běží i honci slonů, fakýři jdou se honem mýt, a rozhoupáno dvě stě je zvonů cit loyalnosti vyslovit. A konšelé se ke bráně tlačí, oprašují si burnusy, ulice plny, sotva že stačí, a zastaveny jsou funusy. Prapory, věnce, kontumac na psy, kozáků vidíš brigádu, vždyť národ štědře obrací kapsy na každou takovou parádu. Bazary zavřel, otevřel hubu a čeká na ty zázraky, kdekterý vyběh amateur z klubu a v oknech staví kodaky. 73 Džinara rarara, trouby třesknou, bejové v čele, modrá krev, brillantné hvězdy, porty se lesknou, tu nouze není o projev. Pod kola vozu, který kol pádí, diváci padají v přemetech a jsou tak všichni blaženě rádi, vůz když jim skáče po hřbetech. Kobyla jedna ze sympatie – patrně hodně snídala – na jejich nicí sehnuté šíje padnouti něco nechala... A zatím vše už zmizelo letem, ale dav civěl do rána – tak někdy přejde barbarským světem komické fata morgana. A člověk dnešní při této zvěsti teprve řádně pochopí, jaké je pro něj veliké štěstí synem být kulturní Evropy. 74