REMINISCENCE.

František Serafínský Procházka

REMINISCENCE.
Kolikráte v zamyšlení duše se mí zastaví, a stín vidím kráčet mimo Ben Akibův mlhavý. Posměšně se moudrost jeho kol mých uší ozývá jako moucha neodbytná, dotěrná a zlobivá. Všecko staré, nuže ano, mudrče ty veliký, poesie konec vezme v jícnu matematiky. Až se vyčerpají všecky slov a forem představy, plastiky i poesie žalný skon se dostaví. Ze všeho jen pazvuk holý, mdlá a bědná kopie, v nedostatku zaměstnání kritika též dožije. 35 Nicméně v té mele hrozné zbude pravda veliká: Vrána nikdy nedovede nahraditi slavíka. 36