BUDEME SE PŘÍMIT.

BUDEME SE PŘÍMIT. Věnováno Městské spořitelně v Praze, zakladatelce orthopedického ústavu.
Dnes nadšenou já z lyry hymnu vám, dobrodinci, k slávě vymnu, neb nad sůl opravdu a nad chleba nám toho přímidla je potřeba. Už vidím svítit zlaté kliky, dům stojí plný elektriky, façadou v secessi vše poráží, pln šroubů, dlah a bandáží. Sic na svou slávu a ne hanbu dal údobnou nám kostru pánbu, však pozděj zlobou jedné sudice nás preclíkově kroutí křivice. Vědecký název rány oné je ten: Rhachitis Vindobonae, jí nejeden je stižen tvor, fabrikant, kupec, professor. 84 Hle, chochol zelený se blíží: a již to lupá kolem v kříži, hned kostra měkne, sval je rázem plih, a frak jako by ztratil v zádech střih. Muž rozpačit je roven zounu i před lajtnántkem od dragounů a tolik nízko páteř ohýbá, že div mu šariváry nelíbá. Tu diagnosa jistá vždycky: ten muž je zcela rhachitický, sem košatinku, by se nevyškub, a hned s ním do ústavu pěkně šup. Tam opět národu on k spáse ve kříži záhy narovná se a za den, za dva nebo za týden se krásně napřímený pustí ven. A jak to někdy už tak bývá, přijde-li opět recidiva, ať vrtí se, neb ať se nevrtí, tam bude internován do smrti. 85 A proto já všech křivých k zdrávu teď vaši slavím slavnou slávu, ó, dobrodinci milí, ať žije nám vlastenecká orthopedie! 86