MOROUSNÍ PÍSEŇ.

MOROUSNÍ PÍSEŇ.
Už je to tady, jarní básně tak neodbytně vlezavé, a parky smýčit vlečkou krásně jdou brunety i zrzavé. Zas cosi ječí ve křovisku, zas cosi vříská na stromě, flám života vjel v každou třísku, a slunce brejlí pitomě. Kde který pahýl suchý v trní má parády zas bez konce, o nové šaty žena vrní a hrabe se mi v portmonce. Zas vrabci vedou divné spolky, a kočky lezou na střechu, zas nedočkáš se s pivem holky a kleješ na ni bez dechu. Zas divně hoří oči dívek, jen zunknout z lásky poháru, much dosť hned bude do polívek a večer k pivu komárů. 17 Zas abys chodil plný bázně, teď nejspíš žena zachoří, a jen to fikne, vzduch a lázně jí vymejšlejí doktoři. Je všude dvojic, každé schůdky z nich těší se, a oni tmám, že přes ně večer do hospůdky na každém kroku klopytám. A domů jda já nemám díků pro park ten bílý v měsíci a nejradši bych po slavíku, jenž řve tam, praštil čepicí. 18