PÍSEŇ MUCH.

PÍSEŇ MUCH. Charles Grandmougin.
Jsme samy: zdřim dům celý, a kuchyň uzavřeli; nuž hej! co nás je vírných shluků, svou píseň každá v bzuku si pěj! Sluníčko okenicí střílí svůj zlatoskvělý, vlídný svit, nás probouzí, nám dává síly, vše dřímá kol, my budem bdít. Buď zdráv, dni letně skvělý, nám v radost rozhořelý jsi dnes! Zář tvoje zlatem vzplává, v ní v rej se rozehrává náš ples. Bzum, bzum! Hle, stará teta s košíkem u sliv postojí, bzum, bzum, a naše lehká četa si domem rejdí v pokoji. 94 Tam v koutě kocour hoví si stulen k tlapám psovi, ni hles; spí kocour jako v klíně, s ním bez starosti líně i pes. Kot růžový nos nepozvedne a černý nos pes nechá spát. Bzum, bzum! Jim každá na něj sedne a z pohovy je počne štvát. Tu kocour ouškem střihne, však v spaní nevytihne psu s tlap; pes, mysle, že nás lapne, do prázdna z dřímot chňapne, chňap, chňap! Bzum, bzum! Jen viřme dál a žijme a pod strop, který zčernil dým, kol pánví z mědi tance vijme svým rytmem svižně obvyklým. Však černý pavouk kdesi své sítě darmo věsí nám v strach: 95 má se smetákem svízel a dávno odtud zmizel, ten vrah! Ve špatně uzavřené špíži je vše, co na mls k plesu chcem: smetánka, jíchy, jež se líží, a med tam voní kolkolem. Všech slastí, co jen chceme, tak snadno dosáhneme tu hned: blouznění, tancování, mlsání, milování jak med! A když pak ženou oknem k dvoru náš zlekaný roj v plachý let, mžik zavíříme ve prostoru a dveřmi zase vlítnem zpět. Bzum, bzum! Spí dům už celý, a kuchyň uzavřeli; nuž hej! co nás je vírných shluků, svou píseň každá v bzuku si pěj! 96