JAPONSKÁ LÁSKA.

JAPONSKÁ LÁSKA.
V barbarské zemi co by bylo než barbarská též kultura, a u mne nic ji nezachrání, ni poetická sakura. Já přes moře se dívám v dálku za květované záclonky a intimní čtu v srdcích touhy nejedné mladé Japonky. Maluje čápy na paravent a na tvář sobě růžičky a promenádou oči klopíc v plastiku táhne sukničky. Ale zpod víček jen to šlehne, nic rychleji tak neběží, a tajný pohled trefí vždycky onoho, jemuž náleží. Pro drobný flirt jí student stačí v zeleném hladkém kimoně, a je-li bratránek, tož k tomu zhubičkován je v zácloně. 11 Však vážnější cit ukládá jí též vážněj myslit v životě, a tohle platí v Nagasaki tak jako v městě Kiotě. Samuraj* je to s ostruhami, přišitý k žlutým výložkám, pohledem jeho srdce jihnou i pochovaným nebožkám. A ještě vážněj, pravda jistá, cit lásky plane bez meze, když v Lohengrinu tenorista až na cis vzhůru vyleze. A nejvážněji když to přijde, dá, co jí zbylo, ve spoustu za dům neb za dva u oltáře pak plešatému buržoustu. Ne, ne, mně nijak nelíbí se už déle nežli od lonska Mabučim v básních opěvaná ta mladá láska japonská. * Japonský lajtnant od dragounů.
12