Ve sváru dní, jež letí závratně
k neznámým cílům přes trupy padlých,
přes hlavy žijících v zápase národa,
který sám a sám tisíc let
nejzazší výspu Slovanstva hájil
a na níž dosud tvrdě a zpříma stojí
a zůstane tisíc let nových,
rajským jsi poslem ty, svatá Lásko,
bratrská lásko, jež nadšení plamen
nejednou vznítíš v chladnoucích srdcích!
Zdráv buď, živote života
národů nejmenších,
zdráva buď, bratrská Lásko!
Jsme sami. Nám chybí ochrana mocných,
pluh jenom zbyl nám, kladivo, dláto,
to práce pažím a osvěta duším
i umění sladké útěcha srdcím.
Kvést musí role, burácet práce,
umění zářit nade vším sluncem,
mlčet však sporů malinkých skřeky,
a půjde vítězně kupředu národ.
Tak zlatá kaplička zvedla se zázrakem
na břehu Vltavy, aby z ní vyšli
dobývat světů českému jménu
Smetana, Dvořák!
Tak jinde chrámky umění pozvolným úsilím
tyčí se radostně střechami zlatými,
musí i váš dům vznésti se do oblak
jásavou slávou.
Než smutné zraky statisíce bratří
z Moravy ke Praze matičce patří,
vždyť jejich touha neuskutečňuje se.
Také musí mít zázračnou kapličku,
by poutníky vábila k sobě zdaleka,
v níž by se oči jim rozjiskřily
a srdce zatepala prudčej.
Dřímota mdlivá by prchla zahnána
z procitlé země, která v pohádku
začarována síly své nezná.
Ta země tajemná, kolébka bájná
velikých zrádců i největších hrdin
českého jména,
co síly živelné tají ve svých srdcích,
co pokladů vzácných uměnám všem,
co jasných barev a čarovných tónů,
kouzelných písní – všecko nám dá kdys,
až klesne zcela na srdce Čechu
hlavinka její v strakatém šátku
jak sestra bratru.
Ne lomoz řečnických hesel,
ne drobivá lopota osobních karier
lačných tak uboze prchavé slávy:
Umění svaté sblíží ty mety,
umění, které posvěcuje srdce
národ svůj nesouc k věčnému slunci.
Cit vzbudí spolnosti, společnou duši,
společný hněv a společnou sílu,
jedinou cestu k vítězství koncem.
Pod Petrovem, na jehož temeni
Methodův zvon zní nadarmo k poplachu,
nový chrám nechť se k nebesům povznese,
obdobná kaplička zázračné vaší.
Pod její kopulí srdce se poznají
a bude v jásotu na hoře Petrově
duněti Methodův zvon.
A tak dnes v radostném doufání
spomocnou ruku oddaně šineme
k tobě, Moravo naše!
Před námi tisíce bylo jich z celých Čech,
kéž je i po nás jich k svornému dílu!
Zdráv buď, živote života
národů nejmenších,
zdráva buď, bratrská Lásko!