Vy na Slovensku bratří milovaní,
k nám navraťte se v jednu rodinu;
nás rozdvojili důvodové planí
a prodloužili spásy hodinu:
ó k nám se vraťte, rosa míru skane,
a nový, jarý, vroucí život vzplane
zas na Slovensku, bratří milovaní!
Ač ve dvou vlastech, jedinou jen matku
dal Tvůrce nám a přikázal ji ctíť,
ne opouštěť a nechať v nedostatku,
ne prchať před ní, v nenávisti míť,
leč v jednom kruhu, v stejném srdce chvění
a s myslí svornou, v činorodém chtění
žíť ve dvou vlastech pro jedinou matku!
Ó probuďte se – není spánku doba,
ó navraťte se, dokud ještě čas!
Vás otravuje porobenství mdloba,
a kletý zhoubce jazyk dere zas,
váš tyran bdí, vy v nečinnosti dlíte,
váš tyran jedná, a vy přece spíte:
což nevíte, že kyne spásy doba?!
Ó poznejte se – přišla doba činu:
vám zpupný barbar šlape na šíje,
ubíjí duši, hubí domovinu
a z vašich statků slaví orgie –
ó pojďte s námi, pojďte, bratří, spolu,
už netrvejte déle při rozkolu
a poznejte se; přišlať doba činu!
Ó k nám se vraťte, v náruč pospolitou
a vykonáte povinný svůj čin,
vlasť zachvěje se slastí nezakrytou,
že navrátil se milovaný syn:
jen s námi, bratří, svornosť sílu rodí,
vás jedna cesta jenom vysvobodí:
jíť svorně s námi drahou pospolitou!
Nač váhati? Ne! Neváhejte nyní
a k nám se dejte v činném souladu;
již panovali národové jiní,
slovanský národ vchází na řadu,
ne mečem rudým a porobou lítou
leč vládnout srdcem, světlem, humanitou –
a nová doba vzejde lidstvu nyní!
Buď vážnosť doby nyní pochopíme,
neb nezasvitne nikdy spása nám,
buď k stejným snahám nyní přistoupíme
a k jedné řeči, k jedněm ideám,
neb nikdy více nepřijdeme k sobě:
ó rozvažme, jak vydáni jsme zlobě,
a vážnosť doby snadno pochopíme!
Ó chtějte jen, a budem’ zase svoji,
jen vůli dobrou, vše se podaří,
jen mysl svornou k společnému boji,
a žádná síla ať se nezmaří.
Dobíhá rafij – – rozhodnutí kyne – –
a svorný národ nikdy nezahyne! –
Pak v díle každém navždy budem’ svoji!!