Bratřím Slovákům.

Bratřím Slovákům.
Vy na Slovensku bratří milovaní, k nám navraťte se v jednu rodinu; nás rozdvojili důvodové planí a prodloužili spásy hodinu: ó k nám se vraťte, rosa míru skane, a nový, jarý, vroucí život vzplane zas na Slovensku, bratří milovaní! Ač ve dvou vlastech, jedinou jen matku dal Tvůrce nám a přikázal ji ctíťctíť, ne opouštěť a nechať v nedostatku, ne prchať před ní, v nenávisti míť, leč v jednom kruhu, v stejném srdce chvění a s myslí svornou, v činorodém chtění žíť ve dvou vlastech pro jedinou matku! Ó probuďte se – není spánku doba, ó navraťte se, dokud ještě čas! Vás otravuje porobenství mdloba, a kletý zhoubce jazyk dere zas, váš tyran bdí, vy v nečinnosti dlíte, váš tyran jedná, a vy přece spíte: což nevíte, že kyne spásy doba?! 54 Ó poznejte se – přišla doba činu: vám zpupný barbar šlape na šíje, ubíjí duši, hubí domovinu a z vašich statků slaví orgie – ó pojďte s námi, pojďte, bratří, spolu, už netrvejte déle při rozkolu a poznejte se; přišlať doba činu! Ó k nám se vraťte, v náruč pospolitou a vykonáte povinný svůj čin, vlasť zachvěje se slastí nezakrytou, že navrátil se milovaný syn: jen s námi, bratří, svornosť sílu rodí, vás jedna cesta jenom vysvobodí: jíť svorně s námi drahou pospolitou! Nač váhati? Ne! Neváhejte nyní a k nám se dejte v činném souladu; již panovali národové jiní, slovanský národ vchází na řadu, ne mečem rudým a porobou lítou leč vládnout srdcem, světlem, humanitou – a nová doba vzejde lidstvu nyní! Buď vážnosť doby nyní pochopíme, neb nezasvitne nikdy spása nám, buď k stejným snahám nyní přistoupíme a k jedné řeči, k jedněm ideám, 55 neb nikdy více nepřijdeme k sobě: ó rozvažme, jak vydáni jsme zlobě, a vážnosť doby snadno pochopíme! Ó chtějte jen, a budem’ zase svoji, jen vůli dobrou, vše se podaří, jen mysl svornou k společnému boji, a žádná síla ať se nezmaří. Dobíhá rafij – – rozhodnutí kyne – – a svorný národ nikdy nezahyne! – Pak v díle každém navždy budem’ svoji!! 1877.
56