Čtu v knize dějů Tvých...

Jaroslav Tichý

Čtu v knize dějů Tvých....Čtu v knize dějů Tvých...
Má duše vnořila se v listy dějů Tvých, má vlasti jediná, a smutek v ní se zved’....zved’... Což byl jen jinačí proud časů zhynulých, když volně rozplesal se písní český ret, a Lumír zbožněný svým bohům spásám pěl, až svatý Vyšehrad se tichým blahem chvěl, a Záboj rekovný když rubal francký roj –! Což bylo jináče, když chrabrý Břetislav jak druhý Achilles rozrážel saský dav a k prahům Vavelským ved’ statný český voj, kdy „Svatý Vácslave!“ Milánem zaznělo, a robstvo tatarské pryč prchnouť muselo, když orel Jaroslav Ti setřás’ bolu tíž, by spasil národ svůj a vztýčil svatý kříž, když velký Otakar až k Baltu směle sáh’ a zlobu Maďarů pil stříbropěnný Váh. – Což bylo jináče, když hvězda Karlova Ti sluncem zářila jak láska otcova –! Zřím černou hranici, kde chtěli upálit vzlet ducha českého – však živtě ještě Bůh! – a jako fénix vzňal se starý český duch, by proti úskokům uhájil pravdě štít: 30 před písní Husitů prchala cizota z Tvých hájů velebných, když Jiří Poděbrad, Tvůj kalich na trůně, loď Tvého života svou moudrou radou ved’. – – Než věnec slávy zvad’, a za vavříny Tvé jen trní zůstalo, když bejlí nesváru Tvou půdu zajalo, a po ní rozložil se Bílé Hory sníh – – Však zima přestala, když láska Jungmannů Tvé sněhy roztála, když pěvec taterský svou písní oslavil Tvůj hlahol materský, a na Tvůj bledý ret se vrátil opět smích, a blaho zlíbalo zas Tvoji dvoranu....dvoranu... Čtu v knize dějů Tvých – dál bílé listy jsou – Co asi budoucí ti dnové přinesou? Zda bolem ztrýzněna zaúpíš naposled, či jako meteor osvítíš celý svět? Ba po dnech bouřlivých se slunce zastkvívá, a po dnech bolestných se štěstí usmívá – Ó doufej, vlasti má, jeť Sláva Tvoje máť! Zřím hvězdu slávy Tvé zas novým leskem pláť, zas noví Karlové Tvůj krášlí diadém, zas nové vavříny Tvé čelo líbají, zas plesá národ Tvůj na zmladlém srdci Tvém, a nové naděje mu v duši svítají....svítají... Zřím oltář svornosti, a na něm lásky žár, had záští oněměl, a zmírá hněvný svár: 31 jen jedno heslo zřím, jen jeden slyším hlas: „Ó svorni buďte, vlasť vás potřebuje všech, a kletba tomu, kdo se stane Milotou, by proti matce své se spojil s cizotou a navždy zhanobil své hrdé jméno Čech!“ – Čtu v knize dějů Tvých, v mou duši vchází jas... Buď vítán budoucích Tvých dějů světlý tok, Tvůj nový zlatý věk, Tvůj velký nový rok!! 1880.
32
Básně v knize V bouři a klidu:
  1. Láska k vlasti.
  2. Jsme národ jeden.
  3. Ó lásko k vlasti!
  4. Svoji k svému.
  5. Našemu venkovu.
  6. Má řeči krásná!
  7. Čtu v knize dějů Tvých...
  8. Já nenávidím duše Ephialtův.
  9. Našim ženám.
  10. Naší mládeži.*)
  11. Naší šlechtě.
  12. Našemu studentstvu.
  13. Našim kněžím.
  14. Některým básníkům našim.
  15. Bratřím Slovákům.
  16. Bratrům na jihu!
  17. Matce jediné.
  18. Volnosti.
  19. Manům Josefa Jungmanna.*)
  20. Otci vlasti.*)
  21. Národní písni!
  22. I. Tys jako luna spanilá,
  23. II. Jako čistá, něžná holubice
  24. III. Tys dlela v chrámě v modlitbách,
  25. IV. Má duše svatý kostýlek,
  26. V. Já pouští jsem, již pálí samum žhavý,
  27. VI. Hrom v dáli stená, blesk se míhá s bleskem
  28. VII. Vzpomínky letí z mysli ven
  29. VIII. Daleko skřivánek,
  30. IX. Hvězdičky, hvězdičky,
  31. X. Kdy by ústa mluviť chtěla,
  32. XI. Bloudím labyrinthem světa
  33. XII. Já jsem Tě neznal, ale přec
  34. XIII. Já hledal hvězdu na nebi,
  35. XIV. V ňadru mém se kryly ledy...
  36. XV. Panenko má zlatá, milá,
  37. XVI. Tvoje bílá ruka
  38. XVII. Zas chovám Tebe v objetí
  39. XVIII. Svět celý chtěl bych objati
  40. XIX. V ty oči Tvé, v ty hvězdy dvě,
  41. XX. Andělíčku boží, strážce můj,
  42. XXI. Ó kéž jsem krásným okem Tvým,
  43. XXII. Ó kdy bych já byl básníkem,
  44. XXIII. Chci zapomenouť – duše má
  45. XXIV. Ta láska jako slunečko
  46. XXV. Já neříkám, že dívko, miluji Tě,
  47. XXVI. Tvé slze věřím, co se z oka line,
  48. XXVII. Své vřelé srdce dám Ti za korunu,
  49. XXVIII. Já jsem Ti neřek: Mám Tě rád!
  50. XXIX. Jsem přímý muž a nenávidím klamu
  51. XXX. My, růže má, se neshledáme víc;
  52. XXXI. Vzpomínám si na svou lásku
  53. Drahé matičce.
  54. Žaly nevěstiny.
  55. Sen.
  56. Byl veliký jsem věru král.
  57. Jdu lučinou.
  58. Aj Vesna...
  59. Ta noc je báseň...
  60. Já nechci více touhou mříť...
  61. To lidské štěstí...
  62. Sníh napad’...
  63. Můj život.
  64. Smutno mi...
  65. Příteli.
  66. Ó neberte mi ideály moje.
  67. Ku zásnubnímu jubileu Jejich Veličenstev.*)
  68. Za Boleslavem Jablonským.*)
  69. Při sňatku J. V. kralovice Rudolfa.*)
  70. Při zahájení českého divadla v Brně.*)
  71. Nostrae Carolo-Ferdinandeae.*)
  72. K jubileu p. škol. rady K. Wittka,*)
  73. Na cestu.