Naší mládeži.*)

Jaroslav Tichý

Naší mládeži.*)
Nadějí vlasti zovem’ naši mládež, národní silou naše studentstvo. A jeli naděj’ plna ideálů pro dobro vlasti, blaho národní, pak zkvétá vlasť, a národ mohutní. A jeli naděj’, září také víra, a jsouli obě, láska dokoná, več doufaly a pevně věřily; neb „láska jesti velkých činů zárod.“zárod“. Jeť láska k vlasti jako maják světlý, jenž vede národ do přístavu spásy, kdy zkázoplodná bouře přikvapí, by zaplavila vlnou vražednou veškery květy jeho snahy svaté o dobro vlasti, její vznik a zdar! A lásku k vlasti, tento maják světlý, má česká mládež v duši ohnivé, ——— *) Bylo předneseno v Tišnově při studentské akademii 5. dne měsíce června r. 1881. 38 a láska tato silou neúmornou ji pobádá, by veškery své snahy, svou píli, práci věnovala vlasti a mužné činy svému národu. Jeť český student vlasti nadějí – budoucnosť její, šťastná nebo smutná, sní v duši jeho; neboť český student jest vyvolen, by jednou v budoucnosti, až mužem bude, myslil za svůj národ, zaň cítil, jednal, trpěl, bojoval! Jeť mládež jako duše národní; a jeli duše zdráva, ohniva a čista, jest národ zdráv a silen, nezmožen! Jeť mládež jako mysl národní; a jeli mysl jará, přímá, něžná, jest národ statný, volný, nezlomný! Jeť mládež jako srdce národní; a jeli srdce čisto, mládo, svěží, jest národ šťasten; neboť srdce jeho jest zdrávo, mládo, neboť tepna jeho vždy mocně bije pro vlasť, dobro, krásu, pro šlechetnosť i volnosť, dokonalosť! Jeť naše mládež jako drahý poklad, s nímž těšíme se, doufáme, věříme, 39 že přinese nám žádoucího blaha. Jeť naše mládež jako hvězda jitřní, by uvedla nás do Betléma spásy, jeť mládež naše jako zora jasná, jež pudí tmu a volá světlý den, jeť naše mládež naší budoucností! Ó kéž by lnula s celou horoucností k národu svému, k drahé vlasti naší, by rozkvetly jí lepší dnové, blažší, by zastkvěla se v novém, jasném lesku a zapudila mlhy svého stesku! Ó kéž by mládež duchem apoštolů se hotovila svorně do úkolu k národní práci vědou, vzděláváním, ne planým slovem, prázdným mudrováním, leč pravou prací, vůlí, snahou pilnou, pak zmladne národ, a vlasť bude silnou! Jest šťasten národ, jenž má naději; jest šťasten národ, jehož budoucnosť jest v čistých rukou vzdělané mládeže; neb ve mládeži takové jen vzrůstá národu síla, vlasti blaho celé! Jest šťasten národ, jehož mládež plane pro svaté dobro vlasti milované, 40 jest šťasten národ, který v době žalů mládeží třímá prapor ideálů, jest šťasten národ, šťastna je vlasť celá, když mládež pro ni láskou zahořela! Kéž láska k nim jest první svatou ctností mládeže naší, naší budoucnosti! 1881.
41
Básně v knize V bouři a klidu:
  1. Láska k vlasti.
  2. Jsme národ jeden.
  3. Ó lásko k vlasti!
  4. Svoji k svému.
  5. Našemu venkovu.
  6. Má řeči krásná!
  7. Čtu v knize dějů Tvých...
  8. Já nenávidím duše Ephialtův.
  9. Našim ženám.
  10. Naší mládeži.*)
  11. Naší šlechtě.
  12. Našemu studentstvu.
  13. Našim kněžím.
  14. Některým básníkům našim.
  15. Bratřím Slovákům.
  16. Bratrům na jihu!
  17. Matce jediné.
  18. Volnosti.
  19. Manům Josefa Jungmanna.*)
  20. Otci vlasti.*)
  21. Národní písni!
  22. I. Tys jako luna spanilá,
  23. II. Jako čistá, něžná holubice
  24. III. Tys dlela v chrámě v modlitbách,
  25. IV. Má duše svatý kostýlek,
  26. V. Já pouští jsem, již pálí samum žhavý,
  27. VI. Hrom v dáli stená, blesk se míhá s bleskem
  28. VII. Vzpomínky letí z mysli ven
  29. VIII. Daleko skřivánek,
  30. IX. Hvězdičky, hvězdičky,
  31. X. Kdy by ústa mluviť chtěla,
  32. XI. Bloudím labyrinthem světa
  33. XII. Já jsem Tě neznal, ale přec
  34. XIII. Já hledal hvězdu na nebi,
  35. XIV. V ňadru mém se kryly ledy...
  36. XV. Panenko má zlatá, milá,
  37. XVI. Tvoje bílá ruka
  38. XVII. Zas chovám Tebe v objetí
  39. XVIII. Svět celý chtěl bych objati
  40. XIX. V ty oči Tvé, v ty hvězdy dvě,
  41. XX. Andělíčku boží, strážce můj,
  42. XXI. Ó kéž jsem krásným okem Tvým,
  43. XXII. Ó kdy bych já byl básníkem,
  44. XXIII. Chci zapomenouť – duše má
  45. XXIV. Ta láska jako slunečko
  46. XXV. Já neříkám, že dívko, miluji Tě,
  47. XXVI. Tvé slze věřím, co se z oka line,
  48. XXVII. Své vřelé srdce dám Ti za korunu,
  49. XXVIII. Já jsem Ti neřek: Mám Tě rád!
  50. XXIX. Jsem přímý muž a nenávidím klamu
  51. XXX. My, růže má, se neshledáme víc;
  52. XXXI. Vzpomínám si na svou lásku
  53. Drahé matičce.
  54. Žaly nevěstiny.
  55. Sen.
  56. Byl veliký jsem věru král.
  57. Jdu lučinou.
  58. Aj Vesna...
  59. Ta noc je báseň...
  60. Já nechci více touhou mříť...
  61. To lidské štěstí...
  62. Sníh napad’...
  63. Můj život.
  64. Smutno mi...
  65. Příteli.
  66. Ó neberte mi ideály moje.
  67. Ku zásnubnímu jubileu Jejich Veličenstev.*)
  68. Za Boleslavem Jablonským.*)
  69. Při sňatku J. V. kralovice Rudolfa.*)
  70. Při zahájení českého divadla v Brně.*)
  71. Nostrae Carolo-Ferdinandeae.*)
  72. K jubileu p. škol. rady K. Wittka,*)
  73. Na cestu.