Má řeči krásná!

Má řeči krásná!
Má řeči krásná, matčin dechu sladký, kterým se za mne v pláči modlívá, mým veslem buď, nes koráb žití vratký k blaženým břehům, kde se usmívá lesk slávy tvojí, slavné minulosti, a slunce nové, lepší budoucnosti! Má řeči drahá, kterou Vácslav Svatý prosíval Boha za mír, česť i zdar, kdy zpupný Sasík, divou zlobou jatý, k nám nesl vraždu, plamen, lup a zmar ve jménu Boha, ve znamení kříže, tvým dechem za nás prosí svatý kníže! Má řeči mocná, kterou slavně jásal voj českých reků v dálné cizině, kdy padlý Milán českou chrabrosť hlásal, až vítězný ples dozněl v otčině na hrobech otců modlitbičkou vroucí – jen doma, doma jen jsi všemohoucí! Má řeči milá, bratry rozvaděné jsi smířila, kdy bratru lepší brat 27 postoupil trůnu v době rozechvěné jen z pravé lásky – plevel sváru zvad’, a přede tváří Prahy zradované se vrhli Čechům v náruč Moravané! Má řeči slavná, kterás bouřívala palcátem mestným v roje vrahů svých, kdy lepým rekem vlasť má rozpoutala svou celou sílu v bojích vítězných, má který národ větší trofej z boje: má Žatec, Tachov, Domažlice svoje?! Má řeči věrná, když tě odsoudili, bys tajila se v našich chaloupkách, když Komenské tvé z vlasti vypudili a tebou zhrdal panský dvůr i práh, jak za pluhem jsi zbožně zatesknila, národní písní v nivách šveholila! Má řeči jará, kterou Jungmann hřímal v nadšení vroucím jako apoštol, kdy národ celý v cizích poutech dřímal, kdy zavřeli ti vlídné síně škol, jak zaplesalas hloučkem velkých synů, jimž bylo vzkřísiť, spasiť domovinu! A zázrak stal se – čarné tvoje tony se rozléhají s Tater k Šumavě, 28 svým sladkým zvukem blažíš miliony od Pradědu až k pěnné Vltavě, až tam, kde Dyje v Moravu se vpíjí, tvůj hlahol plesá českou melodií! Má řeči materská, má řeči tklivá, kdy velký zápas tvůj as pomine? – A byť se na vlasť vrhla bouře divá, jen ty-li žiješ, národ nezhyne; vždyť národové hasnou, umírají, kdy řeč svou rodnou haní, zapírají! Slovanský květe, mluvo milovaná, buď naším veslem, štítem, svátostí! V tvou sílu věřím, krví požehnaná, a doufám pevně celou vroucností, že zahynouti nedá Vácslav Svatý – v tvou věčnosť věřím, v nový tvůj věk zlatý!! 1883.
29