Jsme národ jeden.

Jsme národ jeden.
Jsme národ jeden: od Šumavských plání, kde často prchal zrádce, vrah i žhář, až tam, kde Praděd šedou hlavu sklání v ráj slezských hor a smutně halí tvář, že k nám se valí chlubné vlny cizí, by pohltily naši mluvu ryzí a zatemnily zlatou její zář! Jsme národ jeden: od Taterských štítův, kde bědná Slovač úpí v zajetí a kde se tají nářek Svantovítův, kam hlahol české mluvy zaletí, tam všude žije národ pravých Čechův, své řeči věrný do posledních vzdechův a slavný činy, velký obětí! Jsme národ jeden: k družné Moravěnce po straně pravé švarný junák Čech se tulí vroucně jako k zasnoubence, po levém boku taje horký vzdech slovenský šuhaj podává jí ruce, a nad hlavou se v nevýslovné muce brat slezský kloní, líbá sestřin dech! 15 Jsme národ jeden: všem jest Praha zlatá, matička naše, náš jest Velehrad, jest Opava i Nitra naše svatá, ač obě cizí oblékají šat, a v plném světle slovanského lesku plamená jako slunce na nebesku Libušin stolec, svatý Vyšehrad! Jsme národ jeden: náš jest Vácslav Svatý, jenž věrným Čechům nedá zahynouť, náš Rostislav, jenž poklad přebohatý národu svému kázal rozvinouť: Kristových nauk svaté Boží slovo; a vzrostlo záhy pole Methodovo v sad velebný, kde milo spočinouť! Jsme národ jeden: náš jest Kollár slavný, slovanských tužeb slavík nadšený, náš Palacký jest velký, neúnavný; náš dobrý vůdce, otec vznešený, náš Jungmann jest, jenž národ z hrobu volal tak horoucně, že nikdo neodolal, a žije zase národ vzkříšený! Jsme národ jeden: rozděliť nás chtějí jak dříve často, naseť koukolu, otráviť duše jedem beznadějí 16 a v srdce veštvať zmiji rozkolu; však nedáme se, svornosť buď nám heslem a láska k vlasti nejpevnějším veslem, pak dojdem’ jistě svého úkolu! Jsme národ jeden, byli jsme a budem’! Svým svoji žijme v lásce účinné, jsme národ jeden, byli jsme a budem’ vždy jedno velké tělo rodinné: jednotou vzrostem’ v obec nerozbornou, k útokům pevnou, nepřátelům vzdornou pro blaho vlasti velké, jediné! 1883.
17