Ó lásko k vlasti!

Ó lásko k vlasti!
Ty, jež jsi vedla k smrti Leonidu a posvětila skráně Thermopyl, jež národům všem umirňuješ bídu, když lítý vrah je vraždou zatopil: v čas trpkých zkoušek, v doby pašijové hrdiny budíš, jako Deciové! Ty, jež jsi nadchla srdce Zábojovo, když v černém lese stanul s družinou, a v plamen vzňala každé jeho slovo, jež velkých činů bylo pružinou: vlasť zachována, zvyky, háje svaté, pryč odvráceno porobenství klaté! Ty, jež jsi chvěla vojem Soběslavů, když rota Teutů k nám se valila, ty, jež jsi hnala do tatarských davů zbraň českých reků, kdy se prolila nad námi moře děsných Asiatů, nepřátel Božích, škůdců, vrahů, katů! Ty, jež jsi vzala v oběť Otakara tam na Moravském poli zločinném, 18 když uprchla nám všecka síla jara, kdy nesvár zuřil v kruhu rodinném a zem trpěla jako mučednice, – ty, jež jsi s Tábory šla na hranice! Ty, jež jsi věrnou krví pokropila sníh Bílé Hory, Staroměstský práh, ty, jež jsi barrikády porosila v dnech Svatodušních, v bouře pohromách, když horké jiskry proletly nám hlavou a srdce naše přetékalo lávou! Ty, jež pobádáš jižní bratry k boji, by zasvitla jim nové doby zář, ty velkých snah a nadšení všech zdroji, jíž slavní reci klesli na oltář: ty, jež jsi úděl nebes nejkrásnější, ó lásko k vlasti, lásko nejsvětější! Hle, národ náš – lodička malá, slabá, a proti němu vlny divoké: ó dej mu sílu, prchne mdloba chabá, zdvihnou se prsa v hory vysoké; ó rozmáhej se v srdcích mého lidu a vytrhni ho z nezdravého klidu! Kde třeba bude, andělem buď míru, kde třeba bude, hromem zase buď! 19 Ó dej nám sílu, mužnosť, naděj’, víru a k činům svatým rozpaluj nám hruď; znič nesvornosti zmiji jedovatou a vrať nám lásku, matku činů svatou! Ó lásko k vlasti, ohni nehasnoucí, ty věčná lampo v duši národů, vlij v srdce naše opět plamen vroucí pro jazyk, zemi, právo, svobodu, ó zachraň nás, tys jediná tou mannou, co zachová vlasť, matku zbědovanou! Buď každá duše tvojím svatým stanem, buď každé srdce tvojím kalichem, buď každá mysl úrodným ti lánem ku zdárným činům v boji s přepychem! Ó lásko k vlastivlasti, buď nám palladiem, ať zhynem’ tebou aneb věčně žijem’!! 1878.
20