Ku zásnubnímu jubileu Jejich Veličenstev.*)

Ku zásnubnímu jubileu Jejich Veličenstev.*)
Již dvakrát deset a pět ještě roků se poutem lásky věrně druží k boku jasnému králi jasná králová, a česká srdce slovanského rodu jim v hlučný hlahol slavnostního hodu vstříc nesou přání vroucí, plesová; vždyť sličná větev kmene Přemyslova Habsburským stromem zastkvěla se znova. V čas divých bouří, Evropa kdy celá se v základech svých vratkým vírem chvěla a zvůli zněla hrana poslední, kralovic jarý na čelo si vložil diadém zlatý, a lesk jeho ožil mladistvou, krásnou růží sousední: dvé velkých srdcí v jeden tluk se slilo, by národům všem život oblažilo. – Čas lepší nastal Čechům zuboženým, řeč naše drahá jasem nezkončeným se rozplesala po vší otčině: ——— *) Při slavnostním divadle brněnských ochotníkův 20. dne měsíce dubna r. 1879. 123 národní mluvou ve školách se učí, mateřským zvukem mladá srdce pučí ku slávě vlasti, Bohu, rodině, býť pravým Čechem není více hanou, a nejsme více rajou zbědovanou. Čas lepší nastal kletým dříve Čechům, král dobrý sám se sklonil k jejich vzdechům a slavným slovem uznal práva nám: u trůnu jeho národ Poděbradů se s ostatními pojí v četnou řadu, by v Austrii se sklenul míru chrám; král zplní slova, která z mysli vděčné dal svému lidu ku své slávě věčné! Kéž slavný tento svátek jubilejní, kdy celou říši jmou citové stejní, spor o národnosť navždy usmíří, kéž nová doba národům všem zkvetne, kéž orel černý volným křídlem vzletne a slávu svoji láskou rozšíří, kéž bílého lva i orlici pestrou svým bratrem zove, svojí milou sestrou. Leť, orle černý, na Šumavu tužnou, leť, orle smělý, na Moravu družnou, leť k Pradědu i na Krivaňský štít! 124 Zde žije národ v domovině chudé, jenž tobě prolil proudy krve rudé a nepřestává tobě vroucně bít, ač popelkou byl dosud tvému stolu, a není konec, není jeho bolu! Ó jasná paní, milostivé zraky skloň k vlasti naší, aby zašly mraky, co zahalují smutnou její líc, svým velkým srdcem domovinu drahou zahřívej láskou i dobrotou blahou, Svým věrným dětem vstup laskavě vstřícvstříc, jak máti dobrá by je konejšila a potěchou jim smutek zapudila! Ó králi dobrý, vyslyš naše prosby a odvrať od nás nepřátelské hrozby, ať nezahynem zlobou vrahů svých! Buď naším Karlem, otcem milostivým, buď opět Ferdinandem Dobrotivým; náš osud, spása leží v rukou Tvých! Chcem věrně státi k stupňům trůnu Tvého a slovem, činem množiť slávu jeho! Vám oběma Bůh žehnej dráhu žití, Vás vroucí láska v mocném vlnobití poj k Vaší slasti, k blahu národů! 125 Ó žijte stále slovanskému lidu a umirňujte dávnou jeho bídu, štěpujte jemu spásy úrodu, ať nad námi se duha štěstí sklene a vyjde slunce vlasti opuštěné! Vám české duše věrnou láskou planou, Vám česká srdce hymnou zradovanou vstříc mocně bijou s tklivou důvěrou: Bůh žehnej Vám, by anděl jeho svatý Vám jednou světil nový sňatek zlatý, ať radosť kráčí říší veškerou! Bůh žehnej Vám, Vás uveď v ráje blažší, Bůh žehnej národu a vlasti naší!! 126