Z FARNÍ KRONIKY.

Karel Vojtěch Prokop

Psal nový farář ve pamětní knihu(J5f) Dnes konečně jsem došel svého cíle(J5f) dnes velikou jsem náhle střásl tíhu(J5f) jsem u výsledku svojí velké píle(J5f) dnes nalezl jsem spatřil vlastní duši(J5f) Víc psáno není strhané jen čáry(J5f) jak písmo jehož smyslu nikdo nevytuší(J6f) se pojí ve záhadné divné tvary(J5f) leč pod tím stručná zpráva písmem jiným(J5f) dá vysvětlení předchůdce že záhy(J5f) byv dosazen kles v oběť chmurám stinným(J5f) v něž zabředl jda za cílem své snahy(J5f) tož za cílem by lidskou duši zbádal(J5f) Buď jemu pokoj nástupce mu žádal(J5f) Tak vyprávět jsem slyšel Byl z té vísky(J5f) kam dosazen byl nyní za faráře(J5f) Vše zde jak dříve škola kostel nízký(J5f) a fara kterou v žití svého jaře(J5f) již znal když jako hošík ministroval(J5f) A tamto domek ze všech nejznámější(J5f) a nejdražší kde sny své dětské snoval(J5f) kde šťasten byl jak ptáče v hnízda skrejši(J5f) Tam tichý hřbitov kde spí tatík šedý(J5f) tak přísný ve své víře pevné vždycky(J5f) kde spí navždy skryty matčiny jsou hledy(J6f) Co všecko zašlo Ó ten osud lidský(J5f) Jak nový farář náš je zasmušilý(J5f) a bled si vyprávěli osadníci(J5f) jak divně blýskne oko mnohou chvílí(J5f) jak divný je ten úsměv v jeho líci(J5f) Tak divná slova také divné řeči(J5f) k nám z kazatelny mluví temným hlasem(J5f) ba míním možná slyšet slova něčí(J5f) že v hlavě se mu cosi mate časem(J5f) Tak chodívá vždy těmi alejemi(J5f) dá ruku k čelu šeptá cosi stane(J5f) na dlouhou chvíli zrak svůj upře k zemi(J5f) a když jej náhle zvedně ohněm plane(J5f) Zve jarní den jak hledí v okna fary(J5f) jak větví kývá květem obsypanou(J5f) jak pojí ptačí zvuky v hlahol jarý(J5f) zve faráře Zved hlavu zadumanou(J5f) šel za tím hledem jara za tím květem(J5f) šel za tím hlaholem v svou alej zmladlou(J5f) šel s těžkým v hlavě myšlének svých světem(J5f) a v srdci s mnohou upomínkou zvadlou(J5f) Leč každý krok jak mizela by tíha(J5f) se skrání prsou vše tak jasno vlídno(J5f) vše mluví k duši vše se v svitu mihá(J5f) srdce v prsou náhle tak jest klidno(J5f) Ty zvadlé květy upomínek znovu(J5f) se šatí leskem svěžestí a vůní(J5f) a co již dávno kleslo v temno rovů(J5f) v své dávné kráse opět v mysli trůní(J5f) Zří farář mnohé svého žití chvíle(J5f) Zří dětství lásku ztráty utrpení(J5f) Pak spatřil se zas všeho na mohyle(J5f) a srdce klid se v divou bouři mění(J5f) Na stín svůj farář zahleděl se k zemi(J5f) a blahý úsměv přeletěl mu tváří(J5f) Šel zvolna zpátky k faře alejemi(J5f) zřel stále na stín obetkaný září(J5f) I mnil že vidí svoji duši vlastní(J5f) Šel usmíval se kráčel stále za ní(J5f) jak v blahých myšlénkách jdou lidé šťastní(J5f) až došel fary v tichém usmívání(J5f) I sedl v jizbě v pamětní psal knihu(J5f) Dnes konečně jsem došel svého cíle(J5f) dnes velikou jsem náhle střásl tíhu(J5f) jsem u výsledku svojí velké píle(J5f) dnes nalezl jsem spatřil vlastní duši(J5f) Víc nenapsal jenom zapletené čáry(J5f) jak písmo jehož smyslu nikdo nevytuší(J6f) dál pojil ve záhadné divné tvary(J5f) V dnech slunečných jej osadníci zřeli(J5f) v té aleji vždy za svým stínem kráčet(J5f) nebo chodit před ním pozpátku den celý(J6f) a divně při tom tvářit se a stáčet(J5f) neb v polích běhat k večeru kdy stále(J5f) stín roste v dálku přes vrchy a lány(J5f) zkad navracel se znaven neskonale(J5f) až v pozdní noci od východní strany(J5f) Tak přišel v mračný večer ve vsi k domku(J5f) kde z nízkých oken svit mu v cestu padal(J5f) a pronikaje mladým listím stromků(J5f) síť jeho krokům uplétal a skládal(J5f) že farář stanul hleděl v jas ten smavý(J5f) a hleděl dlouho v tváře jež tam spatřil(J5f) zřel dlouho na ty štěstím spjaté hlavy(J5f) jichž retův úsměv se s tou září bratřil(J5f) Znal ženu jež tam písní uspávala(J5f) nejmladší dítě nejdražší květ štěstí(J5f) tím štěstím jejím všecka jizba plála(J5f) strom před okny pěl o něm tiché zvěsti(J5f) Kněz odvrátil se Zrak svůj upřel k zemi(J5f) zřel stín svůj tmavý stopený v zář jemnou(J5f) dál ho to pudí silami zas všemi(J5f) a za svou duší stínem jde v noc temnou(J5f)

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1331. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DNY (Josef Svatopluk Machar)
  2. ZNÁMÁ KNIHA. (Karel Mašek)
  3. Prostý motiv. (Jaroslav Vrchlický)
  4. DNI. (Antonín Klášterský)
  5. Mane, mane, thekel... (František Leubner)
  6. IMAGINÁRNÍ DOPIS (Božena Benešová)
  7. NAD KNIHOU LITERÁRNÍCH DĚJIN (Karel Dostál-Lutinov)
  8. VIII. (Jaroslav Vrchlický)
  9. DO PAMÁTNÍKU. (Jan Červenka)
  10. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)