Chtěl za dne hvězdy zříti,

Adolf Racek

Chtěl za dne hvězdy zříti, šel na dno propastí. Své hvězdy viděl, ale zapadl, hvězd před východem zřel, však zanikl. Ze studny zániku se ozývá za smutných půlnocí hlas jeho genia: Máš odvahu jít do propastí, máš odvahu jit do hlubin? Nezměrnost dálav světů na nebi a na dně pán neznámých vladařství, mře rozloh věčných dědic odvěký. A proto závrať všech, kdo kolem jdou. a touha dolů, moudrost moudrostí, nejvyšší slast a rozkoš zapomnění a sláva nejvyšší, smrt prostřed díla. On zapadl, on zanikl, duch vznešený, jenž nedokončil díla, sám nejsa zedníkem, jen stavitelem.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

310. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MILANU ROSTISLAVU ŠTEFÁNIKOVI (Růžena Jesenská)
  2. NE, NEZAPOMENU. (František Rybář)
  3. Zda přijdeš? (Bohuslav Květ)
  4. Hvězda. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Shakespeare. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Pod hvězdami. (E. Antonowicz)
  7. MIRA TYCHONIS (Eduard Albert)
  8. MŮJ BOŽE. (Josef Václav Sládek)
  9. SMUTNÁ DUŠE – VEČER HVĚZDNATÝ. (Zikmund Winter)
  10. HVĚZDY. (František Kvapil)