MIRA TYCHONIS

Eduard Albert

Procházkou u Kundstruppu Tyge Brahe šel, už zima bylo, listopad ten jasný byl; a hledě k zenitu, ke smrti ustrnul. V Kassiopeji vedle „Kappa“ hvězdice tam stála hvězda nová, velká, přeskvoucí. I zavolal své druhy všecky z hvězdárny a ptal se mimojdoucích lidí teskně všech, zda vidí hvězdu tu. Že sešílel, se bál. A hvězda stála, přibývalo lesku jí, až vévodila stálicím i planetám a nade všemi panovala v nebesku. Však z jara ubývalo málem lesku jí a v roce zmizela. Svět celý viděl to, a posud neví nikdo, odkud vzala se, kam šla a jaký osud má, co znamenal ten okamžik, jenž velké boží bytosti jest jako záblesk v oku smrtelníků nás. A odkud jdeme my a kam se berem’ my?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

889. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Noc. (Jaroslav Vrchlický)
  2. KEPLERŮV HŘÍCH. (Eliška Krásnohorská)
  3. Chtěl za dne hvězdy zříti, (Adolf Racek)
  4. HVĚZDY. (Emanuel Čenkov)
  5. Dva bývali, jimž osud, zastřen tmou, (Hermor Lilia)
  6. MRTVÝ BOD. (Božena Benešová)
  7. Klamné jaro. (Milan Fučík)
  8. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  9. SONET VEČERNÍ. (František Taufer)
  10. NAŠE HVĚZDA. (Josef Lukavský)