Noc.

Jaroslav Vrchlický

Noc milionem očí svých se dívá do tváře země, snad jí vrásky sčítá, zří ubohou, jak mlhy pláštěm kryta z tmy do tmy valí se a v prázdno splývá. A hvězdy ptají se: Zda od jakživa bez počátku a konce takto lítá? Dlaň neznámá ji hází a zas chytá? A soucit jich jí mléčnou drahou kývá. Ó kdyby věděly ty hvězdy zlaté, co bojů, zápasů a snů a bolů se v bídných srdcích snoubí, rve a mate! Ó bleskem by tu sřítily se dolů a deštěm svým by pokryly ji v reji, že vesmíru by vládl jen hrob její!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

738. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAŠE HVĚZDA. (Josef Lukavský)
  2. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna, (František Leubner)
  3. KEPLERŮV HŘÍCH. (Eliška Krásnohorská)
  4. MIRA TYCHONIS (Eduard Albert)
  5. Hvězda. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Zda přijdeš? (Bohuslav Květ)
  7. Vstříc tajům věčna. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  8. K útěše. (Josef Kuchař)
  9. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  10. Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti, ( H. Uden)