Venkovanka.
Jsem jen sprostá venkovanka,
A jsem tomu ráda,
A nad vísku mou si srdce
Více nic nežádá.
Byla jsem již v mnohém městě,
Byla jsem též v Praze,
Všude bylo ještě dobře,
Však jen doma blaze.
Venkov náš je roztomilý,
Co pak nám tam schází?
Tam nám radost, potěšení
Nebe samo sází.
Což můž milejšího být
Nežli víska klidná?
Zdaleka vás vítá
Co matinka vlídná.
Vše tu svorně spočívá,
Podle chyšky chyška
A u prostřed na vršku
S kostelíčkem vížka;
Všecko všudy veselo,
Nikde žádný smutek,
Podle sebe zahrádky
31
Podle plůtku plůtek.
Vískou potok ubíhá
V červených vrb stínu
Do rybníka pode vsí
Mezi volše k mlýnu.
Tu jest jenom znik a zdar,
Tu se vše jen množí,
Kam jen zhlédneš, uvidíš
Požehnání Boží.
Všady spatří známého,
Kam jen oko zhlédne,
Jsmeť z okolí celého
Jak z rodiny jedné;
A co mámemáme, milení milení,
S velikými městy?
Jsou to kupy kamení,
Mezi nimi cesty.
Směsice tu veliká
Bídáků a pánů,
A každý z nich utíká
V naměřenou stranu;
Žádný se tu neohlídne
Na souseda druhého,
Věru tak jako by byli
Každý z světa jiného.
Ach venkov je přec jen rájem
32
Nevinného světa,
Každý mužský je též strejček,
Každá ženská teta.
Pak tu máme v každé roční části
Nový život a s ním nové slasti:
Jak na jaře sejde sníh,
Hned vše doma pálí,
Na sluníčko vyleze
Veliký tak jak malý.
Angrešt hned se zelená,
Zelená se louka,
A v háječku zeleném
Kukačka zakuká.
Potokem se housátka
S mateří svou brodí,
Po vejsluní kuřátka
Moudře kvočna vodí.
Tu si záhy zahrádku
Za chyškou vyklestím,
A pak si tam několik
Květinek též pěstím:
Měsíčky a macošky
V záhonkách mi kvetou,
A do nové rasošky
Řeřichy se pletou;
33
Fialu též štěpnou mám,
Krytou zlatým práškem,
A plůtek jest prorostlý
Ledvinkovým hráškem.
Modrý bez můj milený
Přes plůtek mi kyne,
V jeho vůni celinká
Zahrádka má plyne;
Rozmarinka za oknem
Roste s mojím štěstím,
A pod oknem růžinku
Červenou si pěstím.
Pro mne dost to krásný ráj;
Co chci ještě míti?
Violky mi dává háj,
Louka všecko kvítí.
Pak v té naší domácnosti
Máme vyražení dosti:
Když se hoši vracejí
Ponejprv z orání,
To je na ně od děvčat
Ze všech stran číhání;
Tu po dvoře lítají,
Jako plaché srnky,
U pumpy si plnějí
34
Žbánky, dížky, hrnky.
Potom pevně obsadí
Vikýře a schody,
Aby mohly uvítat
Hochy proudem vody,
A jak celá blažená
Se pak sběhne chyška,
Když se hochu vylila
Šťastně za krk dížka!
Vítání to děvčatům
Stejně hoši splácejí,
Když se ony ponejprv
Domů z trávy vracejí.
Na prvního dubna není
Žádný věrným přítelem,
Tu se, kdo se trochu jen dá,
Hezky pošle aprilem.
Sotva že máj první svítá,
Již nás nová radost vítá;
Chmura noční za denicí
Volně ještě ubíhá,
A tu se již po vesnici
Slavně hudba rozlíhá.
V komůrkách se tajně dýše,
Neb před oknem každé chyše,
35
Kde má hoch milenku svoji,
Opentlená máje stojí.
Kolik děvčat, tolik májí,
Na každinké fábor vlaje;
U každé pak hudba hraje.
Víska stojí celá v háji,
Tu hoch každý zasvětí
Máje svému děvčeti,
A kdyby měl hořké dosti
S myslivcem mít mrzutosti,
A kdyby snad pan polesný
S hajným seděl na lese,
Tak mu přece nejkrásnější
Břízu z stráně unese,
Ku máji ji připraví
A pak slavně postaví,
A když všecko spánek blaží,
Je své máje pilnou stráží;
Neboť táhnou nocí ptáci,
Kteří rádi máje kácí.
Pak když přijde velkonoc,
Tu se hledí na to,
Aby byli mazance
Krásné jako zlato,
Dívky všecko čistějí
Světničky jen kvetou,
36
Vajíčka se barvějí,
Pomlásky se pletou;
Prvním pukem podletí
Se tu tvorce chválí,
Kočičky se posvětí,
A Jidáš se spálí.
Tak nám jaro uplyne
Jako blazí snové,
Pak se leto přivine
A s ním slasti nové.
Jak se tu pak každému
Srdce blahem plní,
Když se před ním jezero
Zlatých klasů vlní!
Tu spěcháme do pole,
Nežli přijdou srpy,
Plesti vínky z koukole
A modravé chrpy.
V neděli však držíme
Pod besídkou schůzky,
A pak jdeme společně
Sousedu na lusky.
Když ve vedru plamenně
Celý obor plyne,
Tu nám z hájku mileně
37
Líbý chládek kyne.
List se žádný nepohne
A pěšinka pálí,
Tu se každý stromeček
A studánka chválí.
Ouvoz douškou mateří
Milostně zavání,
Cvrčků hlas se ozývá
Po celinké stráni.
V lesíku si holoubek
Spokojeně houká,
Slunečnice pyšně si
Přes plot na ves kouká. –
Obilíčko dozraje;
Za perlaté rosy
Zalesknou se na mezích
Naklepané kosy;
Brzo v celém okolí
Obilíčko leží,
Plnějí se stodoly
A stohy se věží.
Obžinky se slavějí,
Tancují i bosí,
A hned každý hospodář
Výše hlavu nosí. –
Tak nám blaze uplynou
38
Leta, krásné chvíle,
A již zase přivítá
Podzimek nás mile.
Tu se zase pomalu
Pole pěkně voře,
A drůbeř se prohání
Po rozsáhlém dvoře.
Zajíčkové čile si
V zelnišťatech hrají,
A na révách v lupení
Hrozny zlaté zrají.
Ze stromů se jablíčko
Uzralé již směje,
Kde písničku poslední
Pěnička si pěje.
Tu se v sadě ovoce
Počne česat čile,
Až se nám pak přiblíží
Posvícení milé.
Každý má cos nového,
Aspoň šátek, vestu,
A tu městští pánové
Najdou k nám též cestu.
Rukávky se naškrobí,
Hnětynky se pečou,
39
Hosté jako přadena
Ze všech stran se vlečou.
Tak se sejdou přátelé
Zdaleka i zblízka,
Stoluje se vesele,
Z oček se jen blýská;
Děvčata se těší víc
Zase na muziku;
Kde na každou čeká již
Více tanečníkůtanečníků,
Tak se u nás vytančí
Každý do sytosti,
Až sousedka udělá
Konec veselosti. –
Když pak větřík sychravý
Ze strnišťat fouká,
Tu si každý hospodář
Klidně z okna kouká.
Podškubou se husičky,
Opatříme dveří,
Nameleme pšeničky
A začnem drát peří.
Zatím celá příroda
Zponenáhla dřímá,
Až nám nové blahosti
Přináší zas zima.
40
Sníh když vůkol ukrývá
Spočívací světy,
Na oknách když maluje
Mráz stříbrné květy:
Tu se všecky shlukneme
U teplounkých kamen,
V nichž se celým praskotem
Ozývá již plamen.
A tu začnou vrčeti
Kolovrátky prosté,
A na cívkách kopeček
Za kopečkem roste.
Tu se lecos prohodí
O minulém letě,
O vídenském strejčkovi
A o pražské tetě;
Tu se také vypravuje,
Jak už u nás vůbec zvyk,
Jaké kousky provozoval
U Žandova Kovářík;
Jak své dobré paní mořil
Zlopověstný kníže Roul,
A jak divně hospodařil
V Krkonoších Rybrcoul.
O vánocích čarujem
S houskou, s rybí kostí,
41
Na tři krále s olovem,
S vodou v společnosti;
Co si každá ulejem,
To též každá máme:
Buď sedíme ještě rok,
Neb se ten rok vdáme.
Tu se šprýmy pomláskové
Dávají zas nazpátek;
Neb ten, kdo si nepřivstane,
Dostane hned mlaďátek. –
Masopust náš trvá též tak
Dlouho jako v městách,
Po příjemnějších však ale
Ubíhá nám cestách;
Třebas bylo bláta dosti,
Nežehráme na nebe,
Tančíme přec s veselostí,
Tančímeť jen pro sebe.
Ač nemáme žádných sálů,
Spokojím’ se s málem,
Každý nápěv jest nám hudbou,
Každá jizba sálem.
A třeba se v masopustě
Utěšeném nevdaly,
Počkáme na zprovod tak
Jako jiné počkaly. –
42
Večery jsou ovšem dlouhé,
Trochu dýl též spíme;
Až nás květ uvítá z lučin,
Pak se probudíme.
Jsem jen sprostá venkovanka,
A jsem tomu ráda,
A nad vísku mou si srdce
Více nic nežádá.