SLZY.

Karel Sabina

Růže z jara v hoři slzí, dokud blahonosná zář Slunce toužně čekaného neceluje krásnou tvář: Když však plamen jeho žhoucí slzy rosné utírá, Tu se srdce její vděčné v rozkoši mu otvírá. Nebe pláče, nevidí-li zem v oblaku chovanou, A slzami chladí svými milenku oplakanou: Když však oblak se protrhna, země lůno ovlaží, Pohledem tu ona libým milence svého blaží. Člověk pláče, maje srdce žalostí přeplněné, Člověk pláče, v hoři, touhách čítá noci probděné: Kam však kanou slzy horké? Kdo žel srdce jeho zná? Země ani jasná zoře jemu útěchy nedá.

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

146. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Gustav Pfleger Moravský)
  2. JARNÍ POVZBUZENÍ. (Josef Kuchař)
  3. XXI. Jak růže jarní sladký kalich sklání (Gustav Pfleger Moravský)
  4. XIV. V milosti k sobě srdce moje splítá (Gustav Pfleger Moravský)
  5. FRAGMENTY. (Gustav Pfleger Moravský)
  6. None (Gustav Pfleger Moravský)
  7. JARMILA. (Václav Hanka)
  8. None (Gustav Pfleger Moravský)
  9. RŮŽE. (Adolf Brabec)
  10. Pěvcům. (Vojtěch Pakosta)