XXXI.

Karel Sabina

Jak ty hvězdy jasné tehdáž svítívaly, Kdy jsme, já s milenkou, sady chodívali! Objasnilyť stezky nám osamotnělé, Kde se objevily srdce naše vřelé. Ony hvězdy posud jasně mi svítějí, Po jiné však stezce teď mne provázejí: Jedno srdce v hrobě, – druhé proň želící; – Plačte se mnou, hvězdy, noční tajemníci!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

198. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CESTOU (Čechoslav Ostravický)
  2. Když melancholie (Vincenc Furch)
  3. 4. Kde asi jednou schrána moje (Josef Kuchař)
  4. Tvé. (Růžena Jesenská)
  5. KDYŽ SRDCE TOUŽILO. (Josef Václav Frič)
  6. Pomnění. (Matěj Havelka)
  7. Sen. (Jaroslav Tichý)
  8. XXXIX. S dnem noc se navždy rozešla. (Vítězslav Hálek)
  9. Měsíčku, měsíčku, (Marie Čacká)
  10. TOUHA PO VZDÁLENÉ. (Václav Věnceslav Ráb)