NEPADÁ S NEBE NEŠTĚSTÍ.

Karel Sabina

Nepadá s nebe neštěstí, Ni ze země nevyrůstá; V srdcích jsou jeho kořeny A brány jeho – lidská ústa. Budovu bídy v životě Jen sami lidé vystavili; Kde člověk propad’ nuzotě, Lidé mu jámu upravili! Jeť chytrost světu mudrctvím! Kdo s koho, ten jej s smíchem strhne A přes mrtvolu bratrovu Na nejbližší se slabší vrhne. Kde mečem nelze napadat, Tam špendlíky tě ubodají; Kde pěstí nelze ubíjet, Tam jazyky tě vyhlodají! A země přec tak velká jest, I místa dost má pro každého, By vedle sebe chtěli žít A neničil druh druha svého. Je pro všechny zde světla dost, By ho jen mužně užívali! Je rostlin, by z nich trní jen A jed pro bližní nesbírali! Běda, že milejší jest jim Se zříceninou blaha hráti, Než šírých světa po luzích Si chrámy míru budovati! Že nenávisti úsilí V nich širší kořeny rozkládá, Než lásky jemná květina, Jež říši blaženství ovládá. A v tom se rodí onen žal, Jímž struny básníků se chvějí, Jejímžto zvukům zoufalým Se sbory zaslepenců smějí! Proto ty stesky bolestné, To lásky zaniklé vzývání, Ten prorokův všech žalozpěv, To osudu zla proklínání, Jímž na tisíce Jobův si V své kruté ulevuje hoři, Ten ryk, pod nímž se základy Paláců Belsazárův boří. Nad Babylonu řekami Tu Jeremiáš marně pláče! Zlomená srdce uhnijí, A hejsek nad hrobami skáče! Již čas, mohutný aby blesk Ty sobcův brlohy roznítil A světožírnou pochodní Sám Všehomír duše osvítil.

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

168. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nápis na skále. (Eliška Krásnohorská)
  2. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  3. None (Gustav Pfleger Moravský)
  4. None (Gustav Pfleger Moravský)
  5. Pojďte ke mně, sklíčení! (Vilém Ambrož)
  6. XXX. Když síla umrlá se chýlí k hrobu (Gustav Pfleger Moravský)
  7. XXXVI. Kdo všechny luzné naděje (Gustav Pfleger Moravský)
  8. Sen. (František Chládek)
  9. XLII. Proč déle plakať, déle lkáti, (Gustav Pfleger Moravský)
  10. XXXII. Komu pominulo štěstí (Gustav Pfleger Moravský)