MÉ PÍSNĚ.

Josef Václav Sládek

„Nech, můj hochu, těch svých písní!“ ondy milá zašeptala, když svou bílou něžnou ručkou v mých se písních probírala. „Nech těch písní, jsou tak smutny, ani bych je číst neměla.“ – Čtla je přec a v černém oku rosa se jí pozachvěla. A já jsem tu rosu slíbal, ale slib se v píseň mění; podala mi bílou ručku: „Zpívej, nejsi k napravení!“ Pohodila vzdorně hlavou: „Nechci slyšet písně tvoje, zpíváš o mně neustále, to mi činí nepokoje.“ Pohodila vzdorně hlavou, shrnuly se černé vlasy, vypjalo se bílé čelo, oči skryly tmavé řasy. Sáh’ jsem v struny zvučné lyry, nepěl již jsem o své milé: zpíval jsem o černé noci, o hvězdách a luně bílé.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

301. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Serenada. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Lesu. (Adolf Heyduk)
  3. IMMORTELLY. (Emanuel z Čenkova)
  4. II. Jak se ti odměním, ty matičko moje, (Josef Kalus)
  5. S puklým srdcem. (Adolf Heyduk)
  6. Vzhůru peruti mých písní, (Adolf Heyduk)
  7. SVOU HLAVU KE MNĚ SKLOŇ... (Bohdan Kaminský)
  8. Doslov. (Adolf Heyduk)
  9. V lese. (Adolf Heyduk)
  10. UŽ DÁVNO... (Bohuslav Květ)