KU PŘEDU!

Josef Václav Sládek

„Hoj ku předu, vy sedláci!” i na nás volá svět; – však ouha! páni, po vašem to nepůjde tak hned. My ku předu jdem krok a krok a semknut s druhem druh, tak těžce, vlečně, bez hluku, jak ornící náš pluh. Kde naši staří orali a kam kdo na své stoup’, my po svém ořem také dnes, však přec jen trochu hloub! A jak to praděd dělával, ať slota nebo čas, své kleče tisknem do země, – však přec už trochu snáz. Vždy ku předu a ku předu, – a potom zase zpět! leč tam i sem, vždy zůstane po naší práci sled, jak brázda lehá ku brázdě; a v černém úhoru co nerůstalo, vyořem si dnes i na svoru. Tak šlo to s věku do věku, vždy hloub a snáz a dál; víc nechcem, než co na svém sil, by každý na svém žal. A jako my jsme šťastnější, než býval někdy děd, by šťastnější byl syn a vnuk, – a to je naše: v před!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

210. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Selské písničky. (Josef František Karas)
  2. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  3. VRÁNY. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  4. AŤ VELCÍ TOHO SVĚTA... (Josef Václav Sládek)
  5. ČESKÉ OBRÁZKY. (Antonín Jaroslav Klose)
  6. Shnilé obilí. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Klasy. (Eliška Krásnohorská)
  8. CO DĚLAT – (Josef Václav Sládek)
  9. Vůl a vrány. (Josef Kalus)
  10. Ptáci před stodolou. (Václav Svatopluk Štulc)