*** Tvář jako oltář duše živé

Josef Václav Sládek

***
Tvář jako oltář duše živé
Tvář jako oltář duše živé
a čelo jasné jako ráno, a pod ním oko snivě tklivé tak v radost, žalost odevzdáno, jak, že to musí všechno být – a kudy šla, tam odlétaly vše trampoty a vešel klid; divdiv, že sobě povídali: „Jen bůh ví, jak se na ten svět tak krásný dostal květ!“
31 Jak s jabloně se květy schvějí, jak vejde v srdce měkké pění, jak skane slza v chvíli snění, tak vešla láska v srdce její; co přišlo – bůh jen nazírá; i bylo pak to oko snivé jak holubičky oko sivé, když bez výčitky umírá. A děli: „Koho bůh má rád, ten umře mlád.“ To a žebrákova slza vřelá je pověst její celá. 32