KU PŘEDU!
(1877.)
K předu tedy, jmenem Páně,
v svatou válku, děti k předu,
starou cestou po Balkáně
za krev bratří, popel dědů!
Jako v mraku blyskavice
v Balkán bílý orel letí,
bledne záře půlměsíce –
k předu děti, k předu děti!
Slyším v dáli hřímat děla,
mečů třesk a ržání koní,
vidím smrti archanděla
na krvavém letět broni:
znamená vás na tisíce,
ale vteká, v dál jak letí,
kopí ve tvář půlměsíce,
k předu děti, k předu děti!
83
Jako nebe od požárů,
od krve jsou rudé nivy,
neslyšíte z dravčích spárů
kořisti ten výkřik divý?
Hoj, však v Dunaj už to hříme
v den jak soudný ku odvěti:
„Přicházíme, přicházíme!“
K předu děti, k předupředu, děti!
Tedy k předu jmenem Páně,
v svatou válku, děti, k předu,
za tu lidskost na pohaně,
za ty hroby našich dědů,
za Toho, jenž bitvy řídí
a za volnost Slávských snětí,
a za volnost všechněch lidí
k předu děti!
84