Bílá hora.
Boj ztracen byl a na útěku řady,
– jen tři sta reků stojí u obory.
„Teď vzdejte se! jsou zbytečné to vzdory!“
Tři sta jich o zeď opírá se zády.
Pluk před nimi, pluk za nimi, pluk všady,
– jen v dáli modrají se české hory:
ty hnědé chaloupky! – ty bílebílé dvory!...
a jeden nevzdal se z těch u ohrady.
Zahřměly pušky, – píky měly práci,
– nad nimi duby třesou se a klátí,
ob muže muž se mrtev u zdi kácí,
ob muže muž tu mrtev zůstal státi!
Král utek’, chlap jen úpěl s hrudou svojí, ––
vlasť ztracena – však ve svých mrtvých stojí!
45