O vánocích.
Dostali v lese špičku od výkazu;
matka je v práci; hoch strom táhne z lesa,
boří se v sněhu, vrávorá a klesá
a chvěje se jak lístek zimostrázu.
Konečně klesnul cestou podle srázu.
Je štědrý den, a celý svět dnes plesá –
jen tam ten výkřik nevnik’ nad nebesa,
kde skřehlého jej matka našla v mrazu.
A hřeje ho, – ni vlasem neporuší –
a jí tak mrazno je a pusto v duši,
jak v bílou zem a tmavé nebe zírá.
– „A já si myslila, jak to dnes bude,
zda vzpomene kdos na ty lidi chudé!“ –
– A dítě tmavé oči otevírá.
55