O vánocích.

Josef Václav Sládek

O vánocích.
Dostali v lese špičku od výkazu; matka je v práci; hoch strom táhne z lesa, boří se v sněhu, vrávorá a klesá a chvěje se jak lístek zimostrázu. Konečně klesnul cestou podle srázu. Je štědrý den, a celý svět dnes plesá – jen tam ten výkřik nevnik’ nad nebesa, kde skřehlého jej matka našla v mrazu. A hřeje ho, – ni vlasem neporuší – a jí tak mrazno je a pusto v duši, jak v bílou zem a tmavé nebe zírá. – „A já si myslila, jak to dnes bude, zda vzpomene kdos na ty lidi chudé!“ – – A dítě tmavé oči otevírá. 55