Ještě o dědouškovi.

Josef Václav Sládek

Ještě o dědouškovi.
– A dědoušku, jak zlobily vás děti, byste nám s holí nezůstal tu státi, dovolujem si upřímně vás zváti, by za kmotra jste přišli pravnoučeti. Že nemůžete slova rozuměti? – I vždyť je tiché! – netřeba se báti! A hluchý děd se k nám z chaloupky klátí a může nechat zrak na nemluvněti. Toť víte, že si přišli se stařenkou a pochovali dítě: – každý chvíli – a teď se oba nad kolébkou chýlí jako dvě staré vrby nad sněženkou... Tak, dědoušku, jste hezký! v světle denním, a tak vás nechám státi, – s dovolením! 9