Doma.

Josef Václav Sládek

Doma.
Zas jednou doma! pryč z městského hluku! ba že to je ten pokoj přívětivý, ta vůně jalovce, ten praskot dříví, ta matka, jíž jsem děckem vedle vnuků! A síň je plna družných tváří, zvuků: tu starý soused, věčně novin chtivý, tu kmotra udivená, že jsme živi! – až v dobrou noc tu starou zlíbám ruku. A pak si vyjdu ještě na nádvoří: ba, že to naše chaloupka je tichá, – tam nad stodolou znaméznámé hvězdy hoří a vedle v chlévě dobytek náš dýchá. – Teď leknutím jsem couvnul proti vůli: to huňatý náš pes se ke mně tulí. 23