U kolébky.

Josef Václav Sládek

U kolébky.
Spíš ve své malé kolébce –– tak líně! Tvá matka dala běloučké ti prádlo: – toť zrovna, jak by sněhu bylo padlo od košilky až vrchem ku spružině. A ty jak lístek růžový jsi v klíně té závěje! – to z kvítka, které vadlo po zemi touhou a pak maně skradlo s anděla ruky se do naší síně. Spi tiše, spi! – Ten úsměv na tvé líci: to zdá se ti snad ještě o snech z ráje! – ne, ne! – to mní jen otec blabolící. Kol rtíků tvých to dumlání jak hraje! – už vzhůru, šotku? – Nuž, zde matka jesti: pij z prsou jejích – všechno její štěstí! 16