Dub.

Josef Václav Sládek

Dub.
Před naším statkem dub je křivolaký, můj pradědek už lezl v jeho snětě; on ševelí nám v okna v zimě v letě, a chrání v chatě nás, jak hnízdo s ptáky. Pán míval druhdy vrtoch všelijaký, a děd se s vrchním o dub porval kletě; a vrchní pravil: Kdyby na tvém hřbetě byl dub ten vyrost’, můj jsi! – a dub taky! Pak pod ten dub přivedli dědka z klece a chyt’ ho dráb; – však děd měl tvrdou hlavu; když vstával z lavice, děl: – „Můj je přece!“ Sto dvacet let už tomu, nebo více; – čert dávno už vzal všechnu panskou slávu, – a s dubu šveholí nám vlašťovice. 24