Děti na jahodách.

Josef Václav Sládek

Děti na jahodách.
Hlaholný smích se rozleh’ v lesním chladu, a stará jedle, sdřímnuvší si maně, dí k bříze: „Aj to ptáci táhnou raně, to nějak si na nepohodu kladu!“ A děti pějí: „Teď jahůdku hadu, a na pařízek jednu Marji Panně, pak hrstku sobě, pak až plno v džbáně, a potom zase sobě, co je hladu!“ [1] A večerem až domů táhnou děti; a hledíc na podrost, dí jedle k bříze: „Vždyť tušila jsem psotu v každé sněti!“ a bříza: „Sčinily to na pasece!“ A starý kos, jenž ve vsi ulít’ z klece, dí k mláďatům: „Po těch je těžká sklíze!“ 2