Polní květy.

Josef Václav Sládek

Polní květy.
Jak polní květy v nádheru se šatí a pokrývají luhy, les a lada, slunce a prcha do klína jim padá, nesejou, nežnou a jsou celí zlatí: Svěřep a stoklas, mnišci chocholatí i květ, jenž svítí pod korunkou hada; klas chudý vedle na úhoru strádá, však jim se rozmar nikdy nepohatí. A koukolem a pejrem, kokoticí a svlačcem, luštincem tak po dni tuhém když kráčí sedlák s uřícenou lící a chudou jař obzírá do daleka a vzpomene, co vrabců na ni čeká, – tu pomyslí si: Tak do toho pluhem! 38