U psaní.

Josef Václav Sládek

U psaní.
Tak’s růžová, jak v červnu hlohu snítek, a já tě miluju tak neskonale! – však teď už jdi! – mám práci, kutíš stále, jdi, andílku! – tam pannu máš a svítek. A píšu: „Oplatí vám děti dítek, co učinili jste pro děcko malé, a bude chvíle, kdy –“ v tom nenadále mi ingoust převrhnul ten malý skřítek. 17 Teď kaboní se, natahuje k pláči: „Nu mlč! – vždyť hůře ve světě se daří – tys přece jen můj květ, a to mi stačí! – Leč až ta ruka má zde jednou zvadne, pak jako s hlohu květ, s tvých šťastných tváří ať jeden úsměv – také na ni padne!“ 18