Na prahu ráje.

Josef Václav Sládek

Na prahu ráje.
Ku prahu ráje v slunečnu i chladu, ve zlatých snech i bouřném vlnobití, v lásce a záští prahnem celé žití od slunce východu, až do západu. Ku prahu ráje v slunečnu i chladu, v klidu i bouři prah’ jsem celé žití – srazilo stokrát zpět mne vlnobití, – až stanul jsem u slunečného hradu. Na prahu ráje v slunečnu a hluši staneme všichni! – Andělé jsou němi – Bůh slituje se: Vpusťte sem tu duši! V tom chmurný objeví se anděl v zlaté bráně: to náš je mrazný hled! ty vzpurné lidské skráně! – a jednou ranou zpět nás srazí k zemi! 48