Studánka.

Josef Václav Sládek

Studánka.
Na kraji lesa studánka je živá, v ní stará olše list i kořen smáčí, a celý kraj se vůkolem v ní zračí i obloha jak holub modrosivá. Sem rusalka dřív chodívala snivá; teď stane chodec jen, když vedrem kráčí, žnec uřícený, pak to hejno ptačí, a v noci s kolouchem tu srna pívá. 39 Můj rodný kraji! v lopotném tvém žití, jak chtěl bych, abys žnec jak ze studánky moh’ plným douškem občerstvení píti! a klid by schladil horoucí tvé spánky, jak večer; – křepelka když zvoní lukou a vlhkým olším slavíci zde tlukou. 40