Pytlák.

Josef Václav Sládek

Pytlák.
Takových ve vsi nebylo dvou soků! od první lásky: až na chleba skývu – že na smrt nenávidí se, co divu! – a nenávidí se už dvacet roků. Jeden byl hajným, – druhému jsou v kroku pro vraždu někde při vodce a pivu! a pušku v líc a mušku jako v zdivu sok soku čelí ranou srnčích broků. Ve zraku pytláka se tmí a šeří dvacet let záští – v lásce, žití, – v plenu! „Skloň!“ volá hajný. – Druhý dále měří. „Jsou za mnou v patách ti, kteří tě honí! jím jejich chléb, a děti mám a ženu. – Tys sám! Tak pojď!“ – A pytlák pušku kloní. 56