Božetěch.

Josef Václav Sládek

Božetěch.
Za viny otců a za hříchy svoje zved’ těžký kříž a nes’ ho k branám Říma. Šij skrušenu, s nohama krvavýma, tam stanul, přešed sněžná horstva troje. I zved’ svůj kříž a volá u bran stoje – smích zazní zpět: To lžikříž! – a když hřímá, je sražen v zem. – I šel. –Teď stýrán dřímá: – stín jeho padá v zem i v mraků voje. Co žil a trpěl, všechno jemu zdá se, jak pod ním v bouři chví se horská lada a nad ním orel vichřicí se třepá. – A s mraků trhliny mu na kříž padá – jak sní o vinách otců, – vnuků spáse! – proud červánků, jejž nevidí zem slepá! 47