Hodiny.

Josef Václav Sládek

Hodiny.
Čtyřicet roků v lopotě a práci! – však hodin neměli pro chvat a v zmatku: ve dne je slunce, nocí kohout v statku, a ráno budí děti je a ptáci. Teď na stará jim léta pán Bůh splácí – leč v síni prázdno jest jak po tom sňatku: tři děti v světě, – čtvrté Bůh vzal v krátku, – a bábě nějak steskem zrak se ztrácí... 26 A dědouš koupil hodiny jí bicí! a v noci teď je oba poslouchají, jak na ty svoje děti vzpomínají – Leč rokem, když k nim přijde jedno z dětí, tu pohledne do vetchoučkých těch lící, – – a v hodiny... jak jim tak rychle letí! 27