Náš erb.

Náš erb.
Náš rodný erb, ten tvrdého je slohu, jej první šlechtic marně v štítu hledá, jak na nás přešel od dědova děda: klas potem zrosený a větev hlohu! Dlaň ku pluhu a v prsť hluboko nohu my tiskli od věků, a králi nedá ni kníže, co mu dala naše běda! – a král tak čistou nedá duši Bohu. Tak nosíme ten erb svůj tisíc roků; však meč a ostruhy, my též je známe: kde který v štítu, dřív byl v našem boku! a ostruha dřív plouhala nám hrudu: – A také na své heslo něco dáme: „Zde byl jsem věky, a zde také budu!“ 70 OBSAH
O dětech a s dětmi Děti na jahodách1 Pampeliška3 Děti v koupeli4 Děti v práci5 Malá idylla6 Malí muzikanti8 Ještě o dědouškovi9 Pohádka10 Chocholouši12 Malá prodavačka13 Nesmíření15 U kolébky16 U psaní17
Doma
Ve mlýně21 Doma23 Dub24 Mušketýr25 Hodiny26 Zimostráz28 Pod sněhem29 Žluťák30 Srdečník32 Role chudých33
[71] Vraní hnízdo34 Sedlák Louda36 Pokání37 Polní květy38 Studánka39
Z lidu a pro lid
Lipany41 Bílá hora45 Kancional46 Božetěch47 Na prahu ráje48 V bouři49 Zedník Kára50 Strýček51 Slepá chůva52 V měsíčné záři53 O vánocích55 Pytlák56 Noční obraz57 Kdo může za to59 Noc60 Sfinx62 Kyklop63 Lid65 Velikost66 Český granát68 Borovice69 Náš erb70

E: lk, aš; 2002 [72]