Náš erb.

Josef Václav Sládek

Náš rodný erb, ten tvrdého je slohu, jej první šlechtic marně v štítu hledá, jak na nás přešel od dědova děda: klas potem zrosený a větev hlohu! Dlaň ku pluhu a v prsť hluboko nohu my tiskli od věků, a králi nedá ni kníže, co mu dala naše běda! – a král tak čistou nedá duši Bohu. Tak nosíme ten erb svůj tisíc roků; však meč a ostruhy, my též je známe: kde který v štítu, dřív byl v našem boku! a ostruha dřív plouhala nám hrudu: – A také na své heslo něco dáme: „Zde byl jsem věky, a zde také budu!“

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

219. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň za mořem. (Ferdinand Písecký)
  2. REJTHAŘI KRÁLE. (Jan Opolský)
  3. Sázej děvče. (Václav Antonín Crha)
  4. Píseň Vojenína. (Martin Alexander Přibil)
  5. ČESKÁ ROMANCE. (František Serafínský Procházka)
  6. XLI. Čas s rolničkami, s bičem šaška, (Vítězslav Hálek)
  7. MARNÝ ODVOD (Augustin Eugen Mužík)
  8. L. Jsme lidé my syn marnotratný, (Vítězslav Hálek)
  9. 583. Tu sem také kohos uviděla, (Jan Kollár)
  10. STESK PO DOMOVU. (Karel Babánek)