Lipany.

Josef Václav Sládek

Lipany.
Krvavě slunce zašlo za Lipany; bojiště tmí se v sledním rudém proudu – Šat selský, zbrocen od krve a čoudu, tu leží muž jak balvan vyoraný. Tvář vybledlá, vlas divě rozcuchaný a obě mrtvé pěstě vryty v hroudu, jak nechtěl by ji pustit do dne soudu! a slepý zrak do tmavých nebes vklaný. [43] A nad mrtvolou rytíř vzdorné šíje se sklání s koně rudé ve záplavě. Kůň podkovu do mrtvých prsou ryje. A jezdec usmál se tak pohrdavě! – jak v dáli splanul žár a slyšet skřeky – Byl tu jen mžik; – však stál tak čtyry věky! 44